Červen 2011

konec školy

28. června 2011 v 20:55 | vm |  everyday life
Konec školního roku je tady a s ním vidina prázdnin a zároveň vidina maturitního ročníku. Na jedné straně neuvěřitelná touha po těch chvílích, kdy člověk nemusí dělat nic do školy, nestresují ho "profesoři".. Na straně druhé "strach", spíše respekt z maturit.. Nejhorší je, že si člověk vybere zrovna tu dobu, kdy se zaváděj státní maturity.. Nicméně, i přes to se těším na ty dva měsíce, kdy člověk nemá starosti se školou, na všechny "profesory" může -alespoň na chvíli- zapomenout, netrávit svůj volný čas psaním úkolů a různých prací. Každý se může věnovat ať už svým zálibám, blízkým nebo zkrátka čemukoliv naplno, aniž by mu čas braly někdy až nesmyslné úkoly.
Ale nechci si tady stěžovat na školní systém. Chci se radovat z toho, že už konečně budou prázdniny!! Mám takovej zvláštní přístup k prázdninám. Zdá se mi zvláštní, jak všichni jezdí o prázdninách k moři. Jo, je to super, ale já osobně mám mnohem radši užívat si domova tak, jak ho jindy nezažiju. To znamená, že si prostě užívám toho, že nemusím nic moc dělat, samozřejmě doma pomůžu s nějakou tou prací a tak:))
To mě přivádí na skutky, jež jsem dneska provedl:) Posekal jsem trávu, došel jsem se psem a s tříděným odpadem a sundal jsem prádlo, které schlo na sušáku..To je, co? :D

No, už se tady nebudu chlubit a půjdu spát..:))

reakce na článek Dnešní ideál krásy ze serveru krásná.cz

27. června 2011 v 20:11 | vm |  style
Tak tohle snad není pravda!
reakce na článek: http://krasna.nova.cz/clanek/gabrieladolezalova/dnesni-ideal-krasy.html

Všude dnes můžeme dočíst o tom, jak jsou dnešní modelky vyhublé, postrádají ženské rysy a v důsledku toho, co veřejnost (ne)chce vidět na módních molech některé z nich dokonce i umírají. To je bohužel pravda. Ovšem to, že snad až na pár výjimek chtějí být všechny holky hubené, je důsledkem právě toho, že tyto hubené, někdy až vychrtlé modelky na nás koukají z každého filmu, seriálu, ale i z denního tisku. Jsou prostě všude. S tím vším bych souhlasil.

Ovšem odstavec, ve kterém autorka tvrdí: "...Chtěla jsi nebo chceš být modelka? No, i mně by se to líbilo, přiznávám, ale pokud to znamená mít takovou postavu, tak se kariéry tohoto druhu raději vzdám. Vážím 50 kilo a to kdybych řekla v nějaké modelingové agentuře, tak to zřejmě považují za sprosté slovo a nazvou mě tlusťoškou a rychlostí světla mě vyhodí ze dveří! O tom nepochybuji..."

se mi zdá poněkud přitažený za vlasy a stále si nejsem jist, zda jde jen o nadsázku, či je celý odstavec myšlen naprosto vážně..
Stejný problém mám i u předposledního odstavce, kde nám autorka sděluje, že:
"...Kdo vůbec určil již zmiňovaný vychrtlý ideál? Módní návrháří? Koketuji s myšlenkou, že chtějí ušetřit na látce a celkově na kompletním materiálu. No, a pokud modelky naženou řekněme do autobusu, také ušetří, protože na jedno sedadlo se bez problému vlezou dvě..."
Pevně tedy doufám, že tyto dva odstavce byly napsány s (lehkou) ironií.


Na druhou stranu ale všichni musí přiznat, že jsou na světě i herečky, či jiné celebrity, jejichž postava není "kost a kůže" a těch je na světě nejvíce. No a v neposlední řadě máme ještě hvězdy, jejichž těla jsou poněkud větší. To ovšem neznamená, že jsou horší. Naopak. Většinou jsou tyto osobnosti velmi pozitivně naladěné a dokáží si dělat legraci samy ze sebe. Například taková Oprah Winfrey.. Pro mě osobně jedna z největších osobností současnosti..


Oprah sice shodila velkou porci kilogramů ze své váhy, ovšem dříve patřila mezi ty, jejichž tělo nebylo objektem závisti ostatních žen. Jenže u Oprah nikdy nešlo o tělo, ale o její duši..



30 miliard !!!

27. června 2011 v 14:45 | vm


Právě 30 miliard se ztratí ročně(!!) ve zdravotnictví při pořizování lékařských přístrojů, které jsou samozřejmě předraženy..
Firmy obchodující s těmito přístroji totiž nabízí různé provize nemocnicím za to, že si koupí přístroj právě od nich. V menším měřítku se toto vyskytuje i u lékařů, kteří předepisují ty léky, jejichž výrobce nabídne nejlepší provizi (například zaplacený pobyt u moře). Lékař poté ale léky musí předepisovat, aby dosáhl určitého počtu předepsaných léků (tudíž určitého zisku firmy, která mu pobyt zaplatila). Ovšem na to může doplatit pacient, kterému nebude předepsán lék s největší účinností..
Ale zpět k nemocnicím, které plýtvají prostředky, které by poté mohly využít jinde. V České republice jde, bohužel, o velmi obvyklý jev, kdy je důležitější nahrabat si vlastní kapsu, než být prospěsný větší části obyvatelstva. "Díky" tomu pak chybí peníze na hrazení pobytu v nemocnici těm, kteří si jej nemohou zaplatit ze svého, a to už z jakéhokoliv důvodu..




Zkrátka by bylo možná lepší začít se soustředit na masu místo jedince. Pokud by ale měli odejít z ČR ti, kterým jde pouze o svou vlastní kapsu, zbylo by tu jen pár jedinců. Ale nestálo by to za to? :))

seriál průvodcem vztahu

27. června 2011 v 14:29 | vm |  everyday life
Tématem tohoto týdne jsou seriály..

Zrovna se koukám na Přátele a vzpomínám na to, jak jsem je "žral", když mi bylo asi 15, nebo 16..
I přesto, že jsem miloval jednu slečnu, Jennifer Aniston byla tou, kterou jsem chtěl i přesto, že jsem věděl, že jí mít nemůžu. Vlastně proto jsem ji tolik chtěl:)
V té době jsem přestal sledovat Přátele v době, kdy se Rachel rozešla s Rossem, protože přesně v té době se rozpadl můj reálný vztah a sledovat rozchod mé nejoblíbenější televizní dvojice jen prohlubovalo rány v mém srdci, protože zde (ve světě mém a ve světě Přátel) byla nejedna paralela. Vše bylo dokonáno, když se Rachel s Rossem dali znovu dohromady stejně tak, jako byl znovu slepen vztah skutečný mezi mnou a onou dívkou..
Stejně jako skončil seriál Přátelé, nastal i úplný konec našeho vztahu.

Ovšem spekuluje se o nové řadě Přátel.. Mám čekat i další epizodu onoho vztahu?
:))

twitter

26. června 2011 v 13:16 | vm
Zdravím:)
právě jsem twitteru udělal tu radost a založil jsem si na něm účet.
Takže pokud by jste mě chtěli sledovat, abyste se dozvěděli co nejvíc o mně, tak
http://twitter.com/#!/VeeeeeeM
je odkaz přímo pro Vás:))
To jen taková krátká zpráva pro dnešek, delší článek až večer..
zatím čááu)

magie

25. června 2011 v 20:48 | vm
Je to již dlouho, co jsem napsal poslední článek. Přijměte, prosím, jako omluvu fakt, že jsem byl na "sporťáku" se školou..

Ale abych se dostal k tématu magie...
Právě na sporťáku se (samozřejmě proti očekávání všech zúčastněných) objevilo nějaké množství magických prostředků, které jsou schopny zavést majitele, či uživatele (nejčastěji konzumenta) do světa, který je velmi, velmi magický. Myslím, že heslo: "Kdo se nenamazal, ten se spálil.." mluví za vše:)

Ale k běžné, nudné magii.. :))

Vždycky, když jsem byl malý, obdivoval jsem kouzelníky za to, že umí vyčarovat králíka, či dokonce zajíce z klobouku, vytáhnout kytku z ucha, či takové blbosti. Od té doby se ale mé vnímání magie poněkud změnilo. V posledních týdnech se událo pár událostí, které by zasloužily, aby člověk vrátil čas a snažil se zabránit tomu, co se (ne)mělo stát. A to nyní nemluvím o nějakých hádkách, či o něčem takovém. Hádky se dají urovnat, ale pokud opravdu ztratíte někoho, koho jste měli rádi, začnete se na svět dívat z jiných úhlů pohledu..
Dál už psát nebudu, myslím, že bych měl napsat jen: R.I.P. P.

únava

16. června 2011 v 18:12 | vm
Po dnešním shlédnutí pořadu "Miluji svůj mobil a počítač", kde se pořád povídalo o tom, že mladí tráví příliš mnoho času u počítačů, televizí a mobilů, což způsobuje jejich únavu jsem si řekl, že bych měl omezit čas, který u "informačních technologií". Zkusím to. Alespoň notebook chci omezit na maximálních 30 minut denně. Každopádně příští týden zde nebude publikován ani jeden článek, protože budu někde hódně daleko od civilizace:)
Doufám, že mi můj "pokus" vyjde a já se už nebudu cítit tolik unaven:)


Vy se zatím mějte pěkně a netravte taky tolik času u těch moderních výdobytků:))

Na západní frontě klid (E. M. Remarque)

13. června 2011 v 21:33 | vm |  books

Na západní frontě klid.. Neskutečně mě zaujala tahle kniha. Emoce. Zmatek. Válka. Smrt. Hnus. Láska. Rodina.
Jsem hrozně rád, že jsem si vybral právě tuhle knihu. Po jejím přečtení jako bych začal vnímat jinak všechny konflikty. Všechno mi přijde tak směšný.
Hlavně jsem zjistil, že kdybych byl ve válce, umřel bych tam asi tak po pěti dnech strávenejch na frontě. Né-li dřív.
Nebudu tady převypravovat děj, ten buď znáte, nebo si ho můžete najít na miliardě internetovejch stránek, ale jen jsem chtěl napsat, jak moc mě tahle kniha fascinovala.

První půlku knihy jsem hrozně "hltal", pak jsem se dostal do určitý fáze, kdy jsem nemohl číst víc než 5stránek denně, ale za poslední 3 dny jsem toho zvládl přes půlku. Zjistil jsem, že vlastně dokážu knihy číst a hlavně, že mě to dost baví. Takže díky knize "na západní frontě klid" se teď vrhnu na další:)
A ještě ke konci týhle knihy. Je naprosto geniálně napsanej. Smutnej, ale geniální..

A teď už otvírám další klasiku..Robinson Crusoe:))

Vesmír

13. června 2011 v 17:32 | vm |  everyday life
Místo, o kterém toho víme tolik a přitom skoro nic. Místo, které je naším domovem, ale přesto jej známe tak málo, jako by se nás netýkal.
Můžete namítnout, že je mnoho věcí, které o vesmíru víme, ale stále tu je X otázek, na které nedokážeme odpovědět. Já se nechci pokoušet o podání odpovědí na tyto otázky, protože nejsem odborník na astrofyziku ani nic takového (zaplať pánbůh..). Ani nechci pokládat ty otázky, o kterých jsem výše mluvil. Protože bych stejně odpověď, alespoň s nejvyšší pravděpodobností, nedostal..



V každém případě bych chtěl napsat, že vesmír je jedna z nejdiskutovanějších "věcí", které nás obklopují..Například o velikosti vesmíru mluví již celé generace. Spory jsou vedeny o tom, jestli je vesmír nekonečný, nebo ne. Můj názor je (resp. spíš není..:D ), že nemůže být konečný, protože co by mělo být za ním? Ovšem jak bych pak mohl říct, že vesmír je nekonečný, když ani nedokážu říct, co to ta nekonečnost vlastně je (pokud by letěla raketa s neomezeným množstvím paliva, kam by doletěla?) Ale já věřím tomu, že vesmír je konečný a je jen součástí něčeho většího tak, jako je například Země součástí vesmíru.

Já osobně se asi nechci dozvědět, jaký vesmír je, protože pak bych už třeba nemohl vést tyto debaty se svými přáteli..
:D

Muzejní noc 2O11

13. června 2011 v 0:01 | vm


muzejní noc 2O11

Už asi před 39874léty jsme se dohodli s Evou (viz foto níže :D ), že si zopakujeme společnou muzejní noc. Už jsme jí jednou společně navštivili, a to zhruba před 398647893563roky. Sraz jsme si tentokrát dali na Můstku na půl pátou..
Na sraz jsem přišel včas, ale musel jsem chvilku počkat na Evu, která se cestou někde zakecala s jedním klukem. (kecám) Alespoň jsem ale měl čas, abych došel koupit lambrusco. Šel jsem do Alberta, kde mě naprosto oslnila šířka sortimentu. Jedno lambrusco, jeden krabicák a asi 9 flašek červenýho vína. Protože byl v Albertu neskutečný nával, uzmul jsem lambrusco a pádil jsem k pokladnám, aby mne jeden z dalších 3 nakupujících nepředběhl.. Úspěšně jsem teda nakoupi a ještě jsem si koupil gel na vlasy, který "je příjemný na dotyk, neslepuje vlasy a nezanechává zbytky", ale hlavně..hrozně hezky voní:))


Potom jsem se, celý spokojený, vrátil na místo srazu, kde jsem si sednul a čekal jsem na Evičku. Ta přišla s poněkud větším zpožděním, než takovým, které by se dalo nazvat únosné:)). Takže když jsem si stoupnul, měl jsem neúnosné mravenčení v noze, tudíž jsme asi 5minut strávili tím, že jsme čekali, až se mravenci vzdají území, které v mých nohách předtím obsadili. K jejich cti musím říct, že to území obsadili nenásilně:) Po chvilce chůze z Můstku přes Staromák jsme dorazili k Rudolfinu, kde jsme si sedli, otevřeli lambrusco a popíjeli jsme.(colorful life)
Dvakrát nás přišel frajer poprosit o 20Kč, ale my jsme neměli. Holt, kdo má milióny na kartě, nepotřebuje hotovost žejo..Když začalo skromně poprchávat, vyrazili jsme směrem na Pražský hrad, kde jsme navštívili "Příběh Pražského hradu"
, výstava bezpochyby zajímavá a naučná, ale my, vzhledem k časové tísni (touto dobou nám zbývalu už jen 5hodin) jsme ji jen rychle proběhli a spěchali jsme do muzea populární hudby.
Tím jsem byl poněkud zklamán, protože původně jsem čekal muzeum světové populární hudby, načež mi Eva zkazila radost tím, že mi oznámila, že půjde o hudbu populární, leč československou. Ovšem Michal David, nebo Marie Rottrová nejsou k zahození. Nakonec jsem zjistil, že populární hudba v tomto pojetí je blues nebo jazz.. Nahlédli jsme do sálu, kde právě vystupoval Ivan Hals a muzeum jsme, poněkud zklamáni, opouštěli a vyrazili jsme do muzea kávy "Alchymista".
I zde byl ale menší problém. Fronta, která sahala až k toaletné (rozuměj stadionu sparty), nás opravdu nezaujala, proto jsme skočili k pongům pro víno a jídlo. To jsme vypili pod stalinem a vyrazili jsme do národní galérie:)
Tam jsme to rychle prolítli, protože mě tlačila bota v podobě času:)
Pak už jsem rychle pádil za rodičema a hupky-dupky autem domů..dobrou noc:)