Gabriel a láska

5. října 2011 v 19:06 | vm
Toho sychravého říjnového večera se mraky na nebi převalovaly jako obtloustlý muž zmožený aktem lásky. Sluníčko zapadalo za lesem vzdáleným, ovšem jehož stromy se rozprostíraly po širém okolí. Po celém okolí, na které měl Gabriel ze svého okna výhled. Půjdu ven, napadlo ho. A protože jeho rodiče, živící se obchodem s dřevem, byli na cestě v Londýně, ani jej nenapadlo přemýšlet nad tím, zda vzít cigarety či nikoliv. Přestože prohledal všechna místa, kam je vždy plný strachu před rodiči schovával, neobjevil je. Nakonec si vzpomněl, že jsou uloženy za gramofónem, který byl chloubou celého Gabrielova pokoje. Cigarety si tedy líně uložil do náprsní kapsy a tamtéž ledabyle strčil i zápalky. Na sobě měl svou oblíbenou džínovou bundu a kožené upnuté kalhoty, které nepatřily mezi jeho oblíbené kusy, ale příjemně hřály i za chladných dnů. Než vyrazil, nezapomněl samozřejmě zamknout dům, protože si byl vědom toho, že dům nejbohatší rodiny ve městě je v neustálém ohrožení štelnů. Takoví jsou v každém městě, ovšem zde byli jedni z nejšikovnějších. Ze zdejších domů již dokázali ukrást skříně, piana a dokonce i vanu.
Vydal se tedy na cestu. Měl své oblíbené místo, kam chodil již dobrých pár let. Někdy častěji, někdy méně.Bylo to nedaleko domu jeho rodičů. Na místo dorazil zhruba po deseti minutách volné chůze, nicméně po dechu lapal, jako by se o něho pokoušela mrtvice. Nemožnost nadechnout se navíc ještě umocnil onen pocit, který Gabriela přepadal vždy, když na své milované místo dorazil. To místo si zamiloval, jako by to byla dívka jeho snů. Aby se uklidnil, do úst si vložil cigaretu a škrtnul zápalkou. Mírný vánek mu však nedovolil, aby si zapálil. Vzal tedy dvě sirky najednou, škrtl a silně popotáhl z cigarety. Uvolnil se. V tu chvíli mu ale došlo, že by vlastně kouřit neměl, vždyť i příroda mu to naznačuje. Jenže byl slabý - cigaretu nezahodil, dokonce si jí dále vychutnával.. Kdyby jej tak viděla matka! Došlo mu ale, že nemá cenu se tím zabývat, když jsou mu rodiče na tisíce kilometrů vzdáleni.
Ve tmě, která Gabriela všude obklopovala, se zjevila světluška. Gabriel vztáhl ruku, aby ji chytl, jenže světluška mu pláchla - "I ten debilní brouk mi uletí! Jsou stejný! Všechny jsou stejný! Světlušky i holky!" Jenže v tu chvíli mu došlo, nad čím přemýšlí. Až teď si uvědomil, že je zamilován. Až nyní pochopil, jaké z nás lidí dělá láska blbce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 goodwill | Web | 5. října 2011 v 20:03 | Reagovat

Nevím odkud to je, ale ten text je nádherný.

2 Gabink4 | Web | 5. října 2011 v 20:31 | Reagovat

;)) pěkně!

3 AndreY♀ | Web | 5. října 2011 v 20:49 | Reagovat

docela zajímavé)

4 Mikae´l | Web | 5. října 2011 v 21:42 | Reagovat

Úžasné :)

5 goodwill | Web | 5. října 2011 v 22:23 | Reagovat

Děláš si srandu? o.O Tak to odhaduju, že jsi nějaký skrytý talent na psaní, musíš být, protože v tom textu je všechno, myslela jsem, že to je nějaký úryvek z nějakého bestselleru, no vážně! :)

6 Gabink4 | Web | 6. října 2011 v 17:27 | Reagovat

I já tobě děkuju :)) ..mám se už celkem fajn ;)*

7 goodwill | Web | 6. října 2011 v 20:36 | Reagovat

Díky za povzbuzení :)
Vím, že tátovi bude líp, ale štve mně, že ho nejspíš měsíc budu muset navštěvovat v nemocnici. Ale tak, došlo mi, že s tím nic nemůžu udělat, ale i tak mně to pořád štve.

8 tlb5 | Web | 6. října 2011 v 21:21 | Reagovat

je to krásne napísané :O

9 goodwill | Web | 6. října 2011 v 22:12 | Reagovat

Taky pravda, nejhorší je, že jsem se dozvěděla před chvíli, že ho napojili po celém těle na samé trubičky.. ale, nakonec určitě všechno dopadne dobře, podle mně jsem zbytečně až moc vystrašená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama