Listopad 2011

soooo busy

30. listopadu 2011 v 19:31 | vm |  everyday life
Ahoj, mám teď toho docela dost do školy, takže moc nestíhám:((
- v úterý mám písemnou zkoušku z NJ a další pondělí potom ústní část. Zkoušky jsou to důležitý (DSD - Deutsches Sprachdiplom), takže nějaká ta příprava holt bejt musí..
- na zítra si musím připravit gramatickou hodinu na němčinu (aby jí nebylo málo, haha..)
- to jsou tak nejdůležitější věci, kvůli kterejm teď moc nestíhám věci, který bych chtěl:/
-le jedna věc, se kterou se musím pochlubit tu je!!:D
-doma jsem našel parádní zrcadlovku! Respektive rodiče jí našli, ale je parádní! Takže si aspoň zkusím, jaký to dřív bylo, když někdo fotil zrcadlovkou a nemohl "vyfotit, smazat, vyfotit, vyfotit, smazat, smazat, vyfotit, uložit, upravit..."
No a já teď jdu dělat tu němčinu, takže se mějte hezky:)
P.S. Taky toho máte do školy?:))

friends with benefits - hot or not??

27. listopadu 2011 v 19:57 | vm |  style

Friends with benefits..
Viděli jste ten film?
Já teda ne, ani to nemám v plánu, ale když jsem si přečetl výše uvedený článek, řekl jsem si, že se na to už ani dívat nebudu. Chci mít totiž co nejméně společného s autorkou onoho článku, který je vyloženě hloupý. Nejen, že autorka podle článku nemá žádnou zkušenost s "friends with benefits" a tudíž píše o něčem, o čem nemá ani páru. Ona navíc ani neumí česky!:D

A co Vy? Máte/chtěly byste mít svého kamaráda s výhodami?
:)

weird dreams ?!

27. listopadu 2011 v 13:27 | vm |  everyday life
Dneska se mi zdál nejlepší sen na světě!!:D
Chci se o něj s Vámi podělit))

To, že chodím na fotbal na Slavii určitě už víte - a zítra máme zápas s Baníkem. No a já už se tak těším, že se mi o tom dneska zdálo. Proběhlo to nějak takhle.
Měla hrát Slavie s Bohemkou. Chtěl jsem jet vlakem, takže jsem na Hlavním nádraží nastoupil do vlaku, o kterým jsem si myslel, že jede do Vršovic - jenže omyl! Když se vlak rozjel, zjistil jsem, že se jedná o expres Le Bourget (vsuvka: francouzské město - včera jsem se koukal na německý dokumenty o transportech francouzských židů do Osvětimi a jedna -krásná- dívka pocházela právě z tohoto města, tak asi proto se mi o něm i zdálo:)…). Vzhledem k tomu, že se jednalo o expres, nemohl jsem ani vystoupit nikde cestou. Už jsem ani nedoufal, že stihnu zápas. Spíš jsem přemítal o tom, jak se dostanu zpátky - do Prahy. Vzhledem k tomu, že francouzsky umím akorát "jmenuju se Viktor", "Mám Tě rád" a "Miluji Tě" - docela jsem se bál, že nebudu vědět co mám dělat.
Když jsem přijel do Le Bourget, vystoupil jsem, chvíli jsem zmateně pobíhal po nástupišti a nakonec jsem jakousi náhodou objevil východ. Když jsem vyšel na ulici, potkal jsem takovou starší, leč vitální ženu. Neváhal jsem a zeptal jsem se jí na cestu - česky! Věřte nebo ne, byla to původem Češka a svůj mateřský jazyk stále ještě ovládala. Ptala se mě, co se stalo, že jsem omylem dojel až do Francie, tak jsem jí vysvětlil, že jsem si musel splést vlak. Když se mě zeptala, kam jsem původně chtěl jet, odpověděl jsem, že do Vršovic. Její odpověď "Z hlavního, že jo?! To se mi taky stávalo. Chtěla jsem jet sem - do Le Bourget a spletla jsem se a jela jsem do Vršovic." mě vskutku rozesmála. Nakonec mi nabídla, že řekne svému muži, aby mě odvezl zpátky do Prahy. To jsem s díky odmítl, protože jsem se bál, že kdybych s ním jel, bude akorát naštvanej a navíc si nebudeme moct povídat, protože česky, anglicky ani německy prý neumí. Tak mi nabídla, že si půjčí jeho auto a odveze mě. Nemohl jsem to přijmout, přece jen by kvůli mně musela cestovat přes 1000km do Prahy a ještě dalších více než 1000km zpátky. Chápu, že by jí to nemuselo bavit, tak jsem jí řekl, že jí mnohokrát děkuju za ochotu, ale že to nemohu přijmout. Nechtěl jsem jí být oním pomyslným trnem v patě. Rozloučili jsme se, když jsem uviděl ten krásný západ slunce nad nádražím. Chtěl jsem okamžitě fotit, jenže foťák jsem u sebe neměl. Alespoň jsem si to myslel.
Šel jsem tedy zpátky na nádraží, ale ještě jsem to vzal přes náměstí. Zde jsem potkal trojici studentek, které popíjely víno a kouřily. Nabídly mi cigaretu, kterou jsem neodmítl. Vzal jsem si ji, ale když jsem jí držel v ruce, byl z ní jen filtr. To jsem moc nepochopil. Nechápavě jsem se na studentky podíval. Jedna z nich to okomentovala slovy: "Rodiče mi nechtějí platit drahé cigarety." Tahle odpověď mě neuspokojila, ale co… Nechtěl jsem po tom dál pátrat. Vlastně ani nevím, proč jsem tu cigaretu přijal. Nechtěl jsem ji. Nabídly mi, abych se s nimi napil vína, což jsem nemohl odmítnout. Lepší víno jsem nikdy nepil. A obávám se, že už ani pít nebudu. Mimochodem, i ony uměly mluvit česky. To už mi ale nijak divné nepřipadalo. Samozřejmě, že byly za školou - chvilku před tím, než jsem měl v plánu jít na vlak, přišla jejich učitelka a připomněla jim, že mají být ve škole, načež jí studentky odpověděly, že úkoly už mají hotové a tudíž nevědí, co by ve škole dělaly. Tahle odpověď mě také neuspokojila a tak jsem raději odešel pryč. Přišel jsem na nádraží, kde stál vlak do Prahy. Nastoupil jsem a ve vlaku jsem usnul. Vzbudil jsem se v Praze.

Tak mě napadá.. neměl jsem zůstat v Le Bourget? Každopádně - jednou se tam chci určitě jet podívat. To město mě nějak přitahuje, i když o něm nevím skoro vůbec nic. Jen to, že tam všichni mluví česky:))
A co se zdálo Vám?:)

Kdo by to měl být..?

26. listopadu 2011 v 20:03 | vm |  style
Téma týdne je, jak jistě všichni víte, "Nejoblíbenější knižní postava". A všude se můžeme dočíst, která je autorova nejoblíbenější postava. Chtěl bych se proto na toto téma podívat z jiné strany. Chtěl bych zkusit vymyslet takovou postavu, která by měla předpoklady proto, aby se stala nejoblíbenější knižní postavou všech čtenářů. "Docela prvoplánový", možná si řeknete. Ale lehký úkol to věru není:).
Začal bych popisem postavy. Řekl bych, že by mělo jít o kluka, protože - při vší úctě k čtenářsky aktivním klukům - si myslím, že určitě je více holek, které čtou. No a řekl bych, že holky si více oblíbí "dokonalého" chlapce, než "dokonalou" dívku (je to přece konkurence!). Takže zhruba dvacetiletý kluk. Tmavší vlasy s elegantním rozcuchem a světle modré oči. Vyšší, hubený a dobře se oblíkající se.
Charakterové rysy jsou na snadě. Hodný, laskavý a neuvěřitelně přátelský. Doma však rebel. Před rodiči se tváří drsně, ačkoliv ví, že maminka s tatínkem jsou těmi, kteří jej milují nejvíce. I on je. Ale nemůže to přiznat, byl by u nich přece za toho malého chlapečka, kterým už dávno není. Vlastně jen někdy - právě tehdy, když se maminka ptá, co chce k jídlu a on jí odpovídá: "Čokolááááádu!!"..
Nebude zachraňovat svět - to nemá zapotřebí. Akorát uhání svou lásku.
A protože čokoládu vážně miluje, jezdí v tomhle:

Kdo chce iPhone?

26. listopadu 2011 v 15:52 | vm |  music
Chtěli byste iPhone?
a proč jo a proč né?)) tu písničku si prostě pustit musíte - pod sluncem nejlepší!

"Nie wieder Krieg"

26. listopadu 2011 v 1:06 | vm |  everyday life
Ahoj, dnešní článek bude asi dost dlouhej, možná nebudete mít chuť, ale byl bych rád, kdyby si to alespoň někdo dočetl až do konce:))
(a ještě bych se chtěl omluvit za kategorii everydaylife, ale bohužel nemám žádné jiné místo, kam bych to mohl dát)
Tak jsem přijel z Německa a teda.. abych pravdu řekl, tak jsem byl docela šokovanej tím, co jsem dneska viděl a slyšel.
Ale vzal bych to popořadě. Myslím, že už to bylo před dvěma rokama (plus mínus), kdy jsme byli se školou na den v Terezíně (koncentračním táboře - ghettu). Když jsme procházeli Terezínem a různými místy, kde byli drženi převážně Židé, byl jsem poněkud překvapen, protože jsem si koncentrační tábory vždycky představoval úplně jinak. Zhruba rok poté jsme se vydali na pětidenní zájezd do Polska (Osvětim a Krakov), kde jsme si prohlédli to, jak vypadají tamní koncentrační tábory. Byl to jeden ze zájezdů, které mají naší generaci (a všechny další) chránit od podobných terorů. Hlavně teda Osvětim už vypadala přesně tak, jak jsem si KZ (Kozentrazionslager) představoval. Jenomže tak 100x horší. Né, nebudu to počítat v číslech, ale prostě je to něco, co jsem si nedokázal představit do doby, než jsem prošel hlavní bránou vyhlazovacího tábora. Tam na mě ta atmosféra dýchla a až teprve tehdy jsem pochopil, co se tam všechno dělo.
Pamatuju si, že jsme jeli lůžkovým busem a do Osvětimi jsme přijeli mezi šestou a sedmou hodinou ranní. Vyhnali nás z autobusu s tím, že se máme obléct, neboť venku je zima, -hodil jsem na sebe kalhoty, trenky, dvoje ponožky, tričko, mikinu, kabát a zimní boty(s kožíškem vevnitř:D..). A ještě šálu. Čepici jsem si zapomněl v autobusu v přihrádce nad sedadlama- vylezli jsme ven a tam bylo kolem - 20°C. Někdo dokonce říkal, že je asi -28°C, tomu se mi ale nechtělo (radši) věřit. Profesorky nám sice říkaly, že je "jen" -7°C, ale to fakt nebylo. Navíc foukal hrozně studenej vítr, takže to bylo dost peklo. Po Osvětimi jsme chodili asi 6 hodin, takže zima už byla slušná. Jediný místo, kde mi fakt nebyla zima, byly nohy (díky kožíšku!). No a když jsem si představil, že vězni v tomhle chodili nazí, tak mi došlo, že bych v tom táboře nevydržel dýl než tejden. To bych prostě nemohl zvládnout.
Ale dost o Osvětimi. Dneska jsme navštívili KZ Flossenbürg (cca 30km od německých hranic s ČR). Zima byla samozřejmě menší, než v Osvětimi, ačkoliv se ten tábor nachází v oblasti zvané Bavorská sibiř. Ale i tak byla zima slušná. Měli jsme milou průvodkyni, ovšem mluvila česky. A já jsem původně jel hlavně proto, abych mohl trénovat svojí němčinu.. Ale zpátky k věci. Vyprávěla nám různé příběhy..
KZ Flossenbürg byl pracovním táborem - v jeho blízkosti je naleziště žuly (kde se mimochodem těží tento kámen těží až dodnes). Takže pokud umíte jednoduchou matematiku, tak Vám už určitě došlo, že vězni se zde "věnovali" především těžbě žuly, jenže neměli techniku a vše dělali "holýma rukama". V takový zimě jako byla dneska a mnohdy v ještě větší.
.. Jedním z příběhů byl ten o vězni (jméno si bohužel nepamatuju), který přišel do tábora ve 12 letech. V táboře strávil pět let svého života. Ve filmu nám popisuje, jak bylo s vězni zacházeno, jak byli týráni a ponižováni. Například tak, že po transportu do tábora byli všichni přivedeni na Appellplatz (místo, kde byli vězni počítáni), kde stáli zhruba dvě nebo tři hodiny na mrazu úplně nazí. Poté byli nahnáni do sprch, kde byli sprchováni střídavě vařící a ledovou vodou. Následně byli znovu vyhnáni na mráz, kde museli noc a den chodit do kolečka. Tam probíhala selekce. To znamenalo, že byli rozdělováni vězni, mezi ty, kteří jsou schopni vykonávat těžké práce (napsali jim číslo 1 na hruď), kteří jsou schopni vykonávat jen lehké práce(na hruď jim bylo napsáno číslo 2) a na ty, kteří budou necháni, aby pomalu umírali, protože již nejsou schopni pracovat (číslo 3 - na čelo). Jedním z mnoha krutých momentů muselo být pro vězně, pokud byl nějaký jejich přítel poslán na smrt. Tak jak o tom vypráví tento vězeň. "Když vyvolávali čísla vězňů, nebylo příliš rozumět. Na štědrý večer roku 1944 si vybrali esesáci 6 mužů, kteří budou pověšeni. Když těchto šest mužů procházelo kolem mě směrem k šibenicím, poznal jsem svého přítele." Esesáci si vybírali některé své oběti náhodně, takže se vězni snažili chodit s hlavou sklopenou k zemi, aby nevyčnívali z davu. Jeden vězeň prý řekl: "Hradu v blízkosti Flossenbürgu jsem si všiml až poté, co jsem opustil tábor. Do té doby jsem chodil s hlavou sklopenou k zemi, takže jsem si nevšiml ani toho obrovského hradu, který stojí na kopci nedaleko odsud na kopci."
Věty, které asi "pobyt" nejvíce vystihují, zněly zhruba takto: "Když jsem přišel do tábora, bylo mi 12 let. Když jsem tábor po vysvobození Američany opouštěl, nebylo mi 17. Bylo mi stále dvanáct. Esesáci z nás udělali "Untermenschen" (podlidi), kteří stejně jako zvířata nemají víru ani naději. I zvířata se celý život snaží jen najít potravu za každou cenu. Takže nebylo příliš neobvyklé, že byl někdo zastřelen kvůli tomu, že se někomu jinému snažil ukrást chleba. Až poté, co jsem tábor opustil a vrátil se k normálnímu životu, jsem pochopil, že zastřelit někoho jen pro půl bochníku chleba není v pořádku. Ale v táboře mi to přišlo jako naprosto normální postup."
Tak, já bych toho chtěl napsat hrozně moc, ale tady to asi ukončím. Pokud umíte německy, doporučuji Vám výpověď Jacka Terryho, kterého zachránil jeden americký voják, odvezl ho do USA, kde Jakuba (původní jméno Jacka) adoptovala americká rodina Terry. V USA Jack vystudoval geologii a shodou okolností se dostal do Německa, kde zjistil, že Němci se snaží vyhladit všechny stopy po koncentračních táborech. Již dříve v USA mu nikdo nevěřil, že prý takový teror v podobě konc. táborů mohlo existovat. Chtěl pomoci lidem, kteří si prošli stejným "zvěrstvem" jako on a tak se vrátil do USA, kde vystudoval psychologii a pomáhal lidem, kteří prošli koncentračními tábory stejně, jako on. Samozřejmě bez toho, že by jim řekl, že si prošel tím samým, jako oni.

inspirated

24. listopadu 2011 v 23:39 | vm |  everyday life
Takže, slíbil jsem, že dneska něco přidám. Tak jsem to napsal. Psal jsem to, bohužel, dost narychlo..
(přečíst si to můžete v celým článku)
A ještě k minulým dnům..
Včéra jsme měli třídní schůzky - no, nemám je rád! Ještě k tomu onemocněl náš třídní, takže potom, co se v naší škole objevily papíry s rozpisama tříd, kde ta naše nefigurovala, jsem si bláhově myslel, že naše schůzky se ruší. Jenomže pak jsme našli ten omyl! Místo našeho třídního si ty schůzky vzal frajer zástupce (máme ho na matiku, kde mám nejhorší známku ze všech předmětů - 5). Takže to bylo dost debilní. Už v minulosti se o mně (opakovaně) vyjádřil ve stylu, že nic nedělám, a že "bych zasloužil pár facek". Nakonec to dopadlo tak nějak dobře, akorát teda na to, že mi napsal pětku na čtvrtletí!! Takže mám co dělat:/ Sere mě!
V době schůzek jsem byl v Karlíně (Hudební divadlo Karlín - hdk.cz/) na muzikálu - Vražda za oponou. Vřele doporučuju! Je to fakt výborný představení. Přesně takový, kvůli kterejm se vyplatí chodit do divadla. Jsem z toho fakt unešenej))
No a dneska jsem byl na odběrech krve a pak jsem strávil celý odpoledne s Péťou. Jsem v tom až po uši!! (♥)
Doufám, že se Vám ten dialog bude líbit aspoň trochu))

thursday night

24. listopadu 2011 v 21:36 | vm |  everyday life
Dnes večer určitě přidám jeden příběh nebo něco takovýho, ještě to teprve bude vznikat, takže nevím..
A zítra jedu do Německa, takže přidám ještě nějaký fotky (buď hned zítra, nebo možná až o víkendu).
A večer ještě popíšu pár zajímavých věcí, co se za poslední dobu odehrály))

hedgehog

21. listopadu 2011 v 23:11 | vm |  photostore:)
dneska jenom hodně rychle - chtěl jsem se učit, ale usnul jsem a teď jsem tak rozespalej, že nic nezvládám..
jdu si lehnout, tak dobrou noc, ať Vás blechy štípou celou noc - a když nemáte blechy, tak tenhle frajírek Vám nějaký rád půjčí:)
dobrooooooooooou

sweatshirt

20. listopadu 2011 v 22:54 | vm |  style
asi před dvěma tejdnama jsem psal, že Vám sem dám fotku toho novýho svetru - no a už jsem se k tomu dostal,
takže pokud ještě pořád někoho zajímá, jak vypadá, tak tady je ta fotka:)
a to je pro dnešek fakt všechno, dobrou noc))