Únor 2012

hejlou!

29. února 2012 v 16:06 | vm |  everyday life

hejlou!


Tak jsem sem zase pár dnů nenapsal - ptáte se, čím to bylo způsobeno? Hned Vám odpovím. (pokud se neptáte, tak si budete muset počkat na další článek:)…)
Tak zaprvý: v pondělí jsem ve škole končil v půl pátý. hned po konci školy jsem si sjel s věcma do auta, který bylo kousek od školy. ty jsem si tam nechal proto, že jsem jel do Edenu na Slavii (konečně už je zase liga!!) a nechtěl jsem se u stadionu zdržovat tím, že by mi prohlíželi tašku se všema věcma, co nosím do školy… pak jsem se sešel s kamarádem a vyrazili jsme do Vršovic. v tescu jsme si koupili víno, to jsme rychle vypili a šli jsme na stadion, abychom stihli být mezi prvním tisícem fanoušků, pro který byl nachystanej velkej kalendář zdarma!!:D Fotbal byl tragickej, žádnej gól nepadl, ale stejně jsem se celou zimu těšil víc na fandění než na fotbal, kterej Slavia pod Strakou praktikuje.. ale to už je mimo téma.. Takže jsem prostě přišel pozdě domů, spočítal jsem trochu matiky a šel jsem spát.
V úterý - a to by jeden neřekl - jsme psali test z matiky:D. No a vlastně ještě z češtiny, což mi připomíná, že v pondělí jsme taky psali z češtiny a ještě ke všemu jsme dostávali známky z minulýho testu, ze kterýho jsem měl jedničku (0 chyb!!). A to byly otázky ze státní maturity. Takže docela na pohůdku:D No a protože jsme měli včéra hokej, tak jsem odpoledne přišel domů, celej vyčerpanej, usnul jsem (málem jsem zaspal maminky narozeniny, ale naštěstí jen málem)…
Jó, dneska jsme dostávali známku z toho pondělního testu, tak mám trojku. Sice nic moc, ale na to kolik bylo čtyřek, jsem spokojenej.. a teď si jdu lehnout - na chvilku!:D


neeeeeeeee!!

27. února 2012 v 0:27 | vm |  music

FUUUUUUUUUUUUUU!!

Jasně!! Asi před dvěma hodinama, myslím, jsem se dozvěděl, že zítra píšeme z češtiny (literatury). Počátky české literatury. Takže to je přesně to, že jsem se začal učit v deset hodin. Jó, myslím, že jsem se to docela naučil, ale znáte to.. Teď si to pamatuju, ale ve škole během testu to asi úplně ono nebude:))…
Ale k tématu:
Matt and Kim
Dneska, když jsem si projížděl net, narazil jsem na parádní "skupinu". Jsou teda, jak by asi málokdo podle toho jména tipoval, dva!! (překvapenííí) A je to přesně ten styl hudby, kterej mi na tenhle víkend tak nějak sedí. Když poslouchám některý písničky, úplně přesně tam nacházím tu kombinaci chillu a "stresu". Přesně takovej byl tenhle víkend…
Matt and Kim - Cameras
Takže mi, prosím, držte palce. Vlastně úplně ideální by bylo, kdybychom to nepsali - jenomže kdo by tomu mohl věřit? Já bych věřil, a moc rád, ale to se stane asi těěěěžko.
(tak mě napadá.. když dlouze řeknu "těěěžko", jak to mám napsat? protože "těěěžko" je takový divný.. na druhou stranu, kdybych napsal "tééééžko", tak je to jako úchylná verze slova "též" a psát "těéěéěéžko" mi přijde divný. ikdyž jak na to tak koukám, tak to asi vypadá nejlíp. jak (byste) takovou situaci řešíte (řešili) Vy??)
No a teď už do hajan. A nebo ještě né! Ještě jednu písničku, když už jsme v "music".
PH Electro - Mexico stereo
helé, že ten začátek je podobnej jako začátek "What makes You beatiful" od One Direction? (ne, neposlouchám je, znám jenom tuhle písničku)
A ještě když už jsem u těch klipů, tak jsem si teď všiml, že většina klipů má takový rozlišení, že když ho nastavím na 300 x "něco", tak to něco je 182.
Asociace?
Blink 182 - First date
Haha - jediný video z těch dnešních, který jsem přidal, a který nemá to "něco" 182, jsou Blink 182.. ach ta ironie.

Zahradní slavnost

26. února 2012 v 12:05 | vm |  books

Václav Havel - Zahradní slavnost

Tak zase po dlouhý době knížka. A zase.. nechci psát obsah ani fakta, to si můžete najít všude (viz. http://bit.ly/z8cMNe ).
Když jsme asi před půl rokem ve škole dělali absurdní drama, pochopil jsem, že to je přesně to, co mě -co se literatury týče- nejvíc baví. (Čekání na Godota, Zahradní slavnost, Audience…)
Jako první jsem četl toho Godota, ten mě bavil, ale přišel mi až moc dlouhej na to, že se to v podstatě opakovalo. Oproti tomu Audience a Zahradní slavnost jsou mnohem kratší (některé pasáže se taky opakují, ale přiměřeně). A právě Zahradní slavnost mě z nich bavila nejvíc. To, jak si lidi mezi sebou nerozumí, jak vedou nucené konverzace, jak vše dělají jen na oko.. to mě baví. Většinou jsem tuhle knihu četl třeba, když jsem někam jel tramvají nebo tak, takže si dost živě pamatuju ty trapný chvíle, kdy jsem si četl a najendou jsem se začal smát, tak se všichni podívali, jakože čemu se směju. V tu chvíli jsem nasadil "bad pokerface" a po chvilce jsem se začal smát znova. Pokud Vám teda nevadí, že se na Vás lidi budou takhle blbě koukat a Vy se budete cítit trapně, tak si tuhle hru určitě přečtěte! A pokud Vám to vadit bude, tak si jí přečtěte třeba doma. Vážně je super.
Moje nejoblíbenější pasáž:
Moc jsem toho teda nenapsal, každopádně z tý knihy jsem byl vážně nadšenej a všem jí doporučuju!! A když už jsme u toho, tak i tu Audienci a když to vezmu kolem a kolem, tak i toho Godota:) (netvrdím, že Godot je špatnej, je skvělej… ale v porovnání s Audiencí a Zahradní slavností byl pro mě slabším. ale proti gustu žádný dišputát..)

ha, haha, hahaha

26. února 2012 v 1:10 | vm |  everyday life
Mám hlad. Mám hlad, ale jsem šťastnej. Mám hlad, ale jsem šťastnej, protože jsem viděl Péťu. Mám hlad, ale jsem šťastnej, protože jsem viděl Péťu po týdnu. Mám hlad, ale jsem šťastnej, protože jsem viděl Péťu po týdnu a byli jsme u nás. Mám hlad, ale jsem šťastnej, protože jsem viděl Péťu po týdnu a byli jsme u nás, takže jak bych se mohl jinak cítit? Mám hlad, ale jsem šťastnej, protože jsem viděl Péťu po týdnu a byli jsme u nás, takže jak bych se mohl jinak cítit, než se cítím teď? Mám hlad, ale jsem šťastnej, protože jsem viděl Péťu po týdnu a byli jsme u nás, takže jak bych se mohl jinak cítit, než se cítím teď, když jsem tak šťastnej? Mám hlad, ale jsem šťastnej, protože jsem viděl Péťu po týdnu a byli jsme u nás, takže jak bych se mohl jinak cítit, než se cítím teď, když jsem tak šťastnej, protože jsem byl s Péťou? Mám hlad, ale jsem šťastnej, protože jsem viděl Péťu po týdnu a byli jsme u nás, takže jak bych se mohl jinak cítit, než se cítím teď, když jsem tak šťastnej, protože jsem byl s Péťou?
Ale mám strach. Ale mám strach, protože se bojím zítřka. Ale mám strach, protože se bojím zítřka, protože se budu muset učit. Ale mám strach, protože se bojím zítřka, protože se budu muset učit - matiku, angličtinu, češtinu a možná dějepis. Ale mám strach, protože se bojím zítřka, protože se budu muset učit - matiku, angličtinu, češtinu a možná dějepis.
Ale taky se těším. Ale taky se těším, protože zítra jdu hrát badminton. Ale taky se těším, protože zítra jdu hrát badminton s rodinou. Ale taky se těším, protože zítra jdu hrát badminton s rodinou. Ale taky se těším, protože zítra jdu hrát badminton s rodinou a to bude sranda.
Už jsem unavenej. Už jsem unavenej, abych psál dál.
Takže dobrou. Takže dobrou noc!

friday, friday!

25. února 2012 v 0:24 | vm |  everyday life

friday, friday*

Tak tady máme pátek večer - vlastně už je skoro sobota. Co se mi dneska přihodilo zajímavého? V podstatě nic extra. Škola byla plná stresu, leč veškeré strachy byly zbytečné. Žádnej test, žádný zkoušení - den jak má být. A nebýt těch stresů, kdy se bojim, že mě někdo vyzkouší zrovna z tý jediný látky, na kterou jsem se nepodíval, byl bych -co se školních záležitostí- týká. Na druhou stranu je lepší si projít těma stresama, ať jsou sebehorší, když taková situace nakonec nenastane. Protože opačná kombinace je smrtelná. :D
Teď jsem si vzpomněl, že se mi vlastně něco zvláštního stalo. A bylo to hodně zvláštní!
-> Domluvil jsem se na dnešek s rodičema, že zajdeme na hokej na Slavii. Pokud sledujete hokej, nemusíte číst červenou část, byla by pro Vás zbytečná.. (Myslím, že jen menší část z Vás sleduje hokejovou extraligu, takže Vás uvedu do situace. Slavii se letos vůbec nedařilo a tudíž je teď někde kolem předposledního místa v tabulce - pro sparťan(k)y, vy jste tam byli vloni, tak se nesmějte:D - což znamená, že nebude hrát playoff o titul, ale playout o baráž s prvním týmem o extraligu. Ten který v baráži prohraje, jde do nižší ligy…)A protože Slavia bude hrát playout, rozhodlo se vedení, že playout se nebude hrát v O2 Aréně, kde Slavia hraje, ale na starém stadionu v Edenu… a dneska to byl poslední zápas sezony v O2, takže lístky byly za 2O Kč(!!). Tak jsme teda šli (já, rodiče a tátův známej). A já jsem jel po škole kooupit lístky. Na pokladně seděla slečna, se kterou jsem vedl poněkud komický dialog. Vlastně by se dal přepsat a vydávat za absurdní drama. Tady je přepis!
Já: Dobrý den, prosím Vás, v jakých sektorech jsou ještě volná místa?
Ona: Volná místa jsou všude…
Já: Tak já bych si vzal 4 lístky na hlavní tribunu
Ona: Tam bohužel už nejsou volná místa
Já: Aha, takže nejsou všude?
Ona: No, tak úplně všude nejsou, to je pravda..
Já: A kde jsou teda volná místa?
Ona: No, ono jich vlastně moc není..
Já: Dobře, a kde teda jsou?
Ona: Ono jich je hrozně málo, volná místa jsou jen v sektorech číslo 115, 116 a do kotle domácích.
Já: Aha.. tak to jich moc není, no..
Ona: To máte pravdu
Já: No, tak mi dejte 4 lístky do 116.
Ona: Dobře, tak to bude 80Kč.
( Hrozně mě zaujalo ten posun jejího postoje..)
No, pak už se nestalo nic tak zvláštního.. snad jen ještě tohle; když jsme procházely bezpečnostními rámy (jako jsou na letišti - detektory kovů), maminka musela nechat projet svou kabelku scannerem, aby viděli, jestli si nenese bomby, zbraně a podobné běžné vybavení, dala jí tam a ten securiťák jí řekl: "No, v pořádku, akorát byste si tam měla uklidit.." :D zloun, co?!
Mimochodem, porazili jsme Vítkovice 8:1!!
(po pořízení snímku přidali hráči HCS ještě jeden gól:)..to jen, aby bylo jasno, že jsem se hore nepřepsal:).)
*friday, friday!! 
(strašlivá ohavnost!)

občas píšu nadpisy, který vůbec nesouvisej s článkem. to mám rád..

24. února 2012 v 0:23 | vm |  everyday life

Hard day..

To už je dvanáct?! Mám pocit, jako bych dneska včéra vůbec nic nestihl. Ale popořadě…
Ráno ve škole se nic tak zvláštního nestalo, akorát jsme měli matiku - chtěl jsem na ní bejt, takže jsem kvůli tomu nešel na turnaj v házený…(hrál jsem jí asi před 7 rokama:D…) Ale jinak ve škole vážně nic, co by stálo za zmínku. Po škole jsem jel domů (v půl dvanáctý), ještě jsem se vlastně stavil za maminkou a došli jsme na poštu s přihláškama na vejšku:D (jó, to bych si možná měl zařizovat sám, ale ona je tak hodná!)
No a odpoledne jsem byl na přípravnejch kurzech na VŠ - na Česko-německá studia. Dělali jsme historii Německa v 19. století. Tohle období mě ve škole nikdy nebavilo, ale dneska mě to fakt vzalo:D Ale obávám se, že hlavně proto, že vím, že tohle vážně budu potřebovat! No, uvidím - třeba časem zjistím, že mě to baví, akorát jsem prostě na naší škole nenarazil na ty nejsprávnější profesůrky.
Když jsem jel večer domů, potkal jsem pána, co prodával Prostor nebo jak se to jmenuje.. Nó a já neměl hotovost, takže jsem šel do bankomatu a než jsem k němu došel, tak mě prosil, abych si koupil ten časák, že má poslední, a že mu za chvilku jede vlak. Ale já neměl tu hotovost! Tak jsem si došel do bankomatu, vybral jsem dvě kila a přišlo dilema. Koupit si něco k jídlu a nebo jít za ním a udělat mu radost? No, tak jsem mu udělal radost, koupil jsem si poslední Prostor a on šel na vlak a hrozně mi děkoval. Vážně jsem viděl, že je úplně šťastnej, že už může jet domů. Udělalo mi radost, že měl radost. Dokonce takovou, že jsem si koupil i to jídlo:D
A pak už jsem jel domů. I teď jsem doma, zvláštní, co?! A teď jdu spát, protože se mi chce hrozně spát. (vidíte? Už jsem vážně unavenej..)
A tady jedna taková trapňácká fotka.

co nás neučili?!

22. února 2012 v 17:09 | vm |  everyday life

Co nás ve škole neučili..

Co nás ve škole neučili? Ještě než jsem si položil tuhle otázku, na mysl mi přišlo několik (možná desítek, možná stovek - nikoliv však více, zbytek přišel až poté, co jsem si otázku položil, neboť tisíce by se prostě už nedaly stihnout!!:))…) odpovědí. Tak třeba nás ve škole neučili, že v Evropská unie předepisuje, jak musí být zahnutá okurka, aby mohla být dovezena na její území (což mi přijde dost zajímavý, protože to ukazuje na zhovadilost EU, ale učitelé asi mají zakázáno ji shazovat, protože by z nás pak vyrostli rozumní lidé, kteří by věděli, že EU je spíš směšnou společností). Zato nás ovšem učili různé věci, u kterých se student (nebo žák) ptá, zda takovou věc vůbec kdy použije. A je pro něho jistou satisfakcí, když tu samou otázku položí rodičům a ti mu odpví: "Tohle nás taky učili, ale nikdy jsem to nepoužil(a)." Student (žák) může klidně do školy přinést nahrávku odpovědi svého rodiče, ale profesoři (učitelé) budou vždy tvrdit, že nikdy nevíme, co budeme dělat za pár let. A navíc - člověk potřebuje mít obecný přehled. Jasně, s tím docela souhlasím, na druhou stranu - opravdu jsou věci, které nás učili, ale já bych je raději mohl vypsat sem do článku "Co nás ve škole neučili". Ale bohužel nemůžu, protože nás to už učili:)
Tím jsem se vlastně dostal spíš k mýmu postoji k českýmu školství, který si zakládá v podstatě jen na teorii. Vsuvka! Vlastně to tak možná není, ale já se pohybuju bez výhrady v okruhu lidí, kteří chodí na gympl a vlastně znám jen asi 5 lidí, co chodí na nějakej učňák nebo něco podobnýho. Čímž nijak nechci shazovat ty, kteří na učňáky chodí, protože je mi jasný, že bez nich by naše společnost měla problém. A to velký - a on vlastně už nastává, protože všichni chtějí po svých dětech, aby měli "lepší" vzdělání a posílají je tudíž na gympl. Ale to už je mimo téma…

ordinary day..

21. února 2012 v 23:54 | vm |  everyday life

Hiii!!

Tak jsem včéra dočetl Wolkerovu Těžkou hodinu a teď jsem si vzal Tři novely od Bohumila Hrabala, s tím, že si přečtu primárně Obsluhoval jsem anglického krále a Ostře sledované vlaky.. (Z toho plyne, že až budu mít čas, tak přidám do "Books" nějaký ty knihy, který jsem nedávno četl..)
Jinaaak - dneska se asi nic zásadního nestalo, snad jenom, že jsme měli supl - dvě hodiny nejotravnějšího profesora na škole. Bylo to docela šílený. On byl úplně na nervy z toho, že používáme mobily při hodině (je to Němec a tak si myslí, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala.. to platí možná tak v Německu). Nakonec to teda přežil. A zítra s ním máme normální regulérní dvouhodinovku :!
Jó - vlastně jsem naštvanej:D Přihlásil jsem se na přípravný kurzy na Česko-německá studia na UK a potřebuju si koupit nějakej kroužkovej sešit s těma vytrhávacíma papírama. A tak jsem procházel Luxor, že si nějakej takovej sešit koupím. Mají buď ošklivý a nebo docela hezký, ale za milion. A navíc ty hezký jsou takový holčičkovský. Takže mám dilema. Koupit ošklivej, kterej nebudu mít rád? A nebo hezkej, kterej ale nevypadá tak úplně klučičinsky?! (no a co, že si vymejšlím nový tvary slov..?)
A taky jsem teď na internetu zjistil, že zpěvačka Adele je fanynkou fotbalovýho týmu Tottneham Hotspur, jenž je můj nejoblíbenější hned po Slavii! Dóst dobrý, co? :D
Včéra jsme měli odpoledku, která mě neuvěřitelně nudila, tak jsem řekl, že jdu na záchod a šel jsem se trošku projít po škole.. a venku bylo tak krásně, že jsem si to musel vyfotit. Bohužel kvalita je nulová a ještě jsou v odraze vidět moje ruce a mobil. Takže naprosto prvotřídní fotka…
Jó, poslechněte si tuhle písničku, ta je vážně parádní! Sice se vůbec nehodí k mý náladě, ale hrozně se mi líbíííííí!!
To je asi tak všechno, co mám na srdci a teď půjdu spát. Leč - co si pustit před spaním? Discopříběh? To bych možná mohl, dlouho jsem ho neviděl…

schizofrenik? ne. a nebo jo? (+ples)

19. února 2012 v 23:38 | vm |  everyday life
hellooou !!
zítra zase do školy (poprvé od plesu).. moc se mi tam nechce, ale pár pozitiv se najde, ačkoliv nad nimi převládá jedno veeeeeeeeeeeeelké negativum - skoro týden neuvidím Péťu:(♥ Ale o to víc si zase budu užívat ty chvíle, až budeme znova spolu.
Teď k těm pozitivům, která pro mě ale při pomyšlení nad tolika dny bez Péti celkem ztratila na významu… Zítra nám odpadá angličtina, ze které jsme měli psát test, to je fajn. Bohužel - každá mince má dvě strany. Z jedné strany odpadlá angličtina, z té druhé hodina matematiky navíc. Ale podívejme, tohle je zvláštní mince!! Má totiž ještě třetí stranu! Tím, že zítra budeme mít dvě matiky, nebudeme jí mít v úterý po hokeji! To je hodně fajn!
Nicméně pořád bych měl radši třeba deset hodin matematiky za sebou, kdybych věděl, že až vyjdu ze třídy, uvidím Péťu.
Slíbil jsem fotky z plesu. Tady jsou. Jsou hrozný, ale docela se mi líběj (občas jsem trochu schizofrenickej, no a co?!)
1) hmm, už jsem maturant!!
2) s třídním, když mi říkal, jak jsem "pohodovej chlap" :))
3) tohle mají být maturanti?! Takoví 4 kloučci..
A když už jsem u toho plesu, do plachty jsme vybrali něco přes dvanáct tisíc korun, chápete?! To je paráda! Lidi nejsou až tak zlí!! Už abych dostal tu svojí část!
Ještě jeden offtopic! Asi před dvěma hodinama jsme se s rodinkou vrátili z badmintonu; byl super! Vážně mě baví. Né, že bych chtěl hrát v nějakým klubu, ale s rodinou nebo s kamarádama je super! Nečte si to někdo z Prahy, kdo by si se mnou chtěl jít zahrát?!:D

Děti, Mario, Co by se stalo, kdyby...?

19. února 2012 v 0:17 | vm |  everyday life

Co by se stalo, kdyby…

Přečetl jsem si název témata týdne a měl jsem jasno - jako malej kluk jsem si vždycky přemýšlel nad různejma věcma, který by se mohly stát. Třeba, že jednou určitě najdu kurfřík, ve kterým bude 896348753875438734 peněz, díky kterýmu už nebudu muset nikdy nic dělat. Vždycky jsem si představoval, co by se stalo, kdyby…
Tohle mi zůstalo - jsem docela snílek. Bohužel, teď je mi jasný, že asi zhruba 99% těch představ se mi nevyplní. Ale pořád doufám, že to jedno procento by mohlo. Nebo alespoň zlomek. Alespoň jedna z těch představ.
Ale to jsem se dostal trochu jinam. Teď jsem si vzpomněl na takovou příhodu, která asi dostatečně vypovídá o tom, jak jsem jako malej přemejšlel (a co si budeme nalhávat, občas se mi to vrací).
Když jsem býval malej, hrával jsem pořád Maria.
A vždycky jsem doufal, že se dostanu do nějaký části, která bude nekonečná. Která prostě bude úplně jiná, než je zbytek hry. Představoval jsem si jí třeba jako let vesmírem.. ale to se prostě nedá popsat - je to taková ta typická dětská představivost, která se s věkem vytrácí. Vlastně možná proto to teď ani nedokážu popsat. Jde o to, že jako malej jsem si prostě hrozně barvitě dokázal představit, co by se stalo, kdyby.. Ale s věkem se to vytratí, jak je člověk ovlivněnej děním kolem sebe. Představy se víceméně přibližují tomu, co už člověk zažil, nebo co zná ze svýho okolí. Tím ale nechci tvrdit, že dospělí nemají fantazii.
Což mě přivádí ke dvěma věcem, za prvé: čtěte, ať Vaše fantazie nejde do háje.
A ta druhá věc: Jdu si stáhnout Maria. Tak zatím!