Červen 2012

je jako mimino

30. června 2012 v 16:40 | vm |  beliefes of the street

je jako malý mimino.

Je kluk. Je mu 20 let. Je zamilovanej. Je překvapenej, jak moc dokáže milovat. Je mu to až divný, že nevěděl, že dokáže takhle moc milovat. Je se svojí přítelkyní, která odjíždí. Je jim smutno, oběma. Jemu je líto, že se poslední dva dny choval jinak než jindy. Je mu proti srsti, co dělal. Je s podivem, jak se zachoval - nejspíš proto, že byl smutnej z toho, že mu odjede. Je pro něj naprosto nepochopitelný, jak to ventiloval. Je jasný, že jí neuhodil, nenadával, nelhal - žádný velký svinstva, byly to ale takový ty nepřehlédnutelný maličkosti, který jinak nedělal. Je samozřejmý, že mu to všechno došlo, že se omlouval, dokonce i slzy tekly - jak malý mimino. Je krásný, že mu dokázala odpustit. Je nádherný, že mu to nevyčítala. Je úžasná!

novej design


Bude. Inspirace.
Bude brzo. Inspirace by byla.
Bude brzo, až bude čas. Inspirace by byla, ale čas není.


Takže, vážení.
Vzhled bude, snad bych se k tomu mohl dostat i o víkendu, ale slibovat radši nic nebbudu, znáte to… Sliby, chyby.

Retrospektiva, pohled do budoucna

29. června 2012 v 18:40 | vm |  everyday life

Retrospektiva

Ahoj, omlouvám se Vám, kteří můj blog navštěvujete, že jste zde v poslední době nenašli vůbec nic novýho, aktuálního… Tak nějak jsem ztratil víru v to, že co tu píšu někoho zajímá. Vím o dvou lidech, kteří sem přišli i tak. Ale to věru není mnoho. Nicméně, a ačkoliv to bude znít jako klišé, já nejsem ten typ bloggera, kterýmu jde o návštěvost, ale jde mi spíš o to, aby ten, kdo sem zavítá, tak trochu utekl ze svojí reality, když to potřebuje. Když to nepotřebuje, tak aby zde našel něco, co jej třeba pobaví nebo zkrátka nějak zaujme. Ale nebudu si sem dávat nějaký blbosti, abych sem nalákal 12letý bloggerky - holky sorry, ale One direction mě fakt nezajímaj…

A teď rychlej pohled do minulosti.

Maturita

O tom jsem tu už psal, takže jen ve zkratce. Odmaturoval jsem, řekl bych, slušně. 3, 3, 2, 1, 1 (pořadí jsem zvolil podle toho, že jedničky nakonec vypadají líp než trojky nakonec. jinak z čeho mám co Vám zodpovím buď v komentářích nebo je to tu někde o pár článků zpět)

Přijímačky na VŠ

I o nich jsem tady už asi psal. Ale udělám Vám jasnej přehled, jak mi to dopadlo (podle priorit od nejnižších po nejvyšší)

Fakulta humanitních studií UK - Posral (9 bodů z asi 28 za překlad. V němčině jsem, a teď se nechci nijak vytahovat, dobrej. Mám certifikát, takže si nemyslím, že 9 bodů z 28 mám asi určitě proto, že to hodnotil nějakej blbeček:D) NECHTĚL JSEM, takže se nic neděje.

Národohospodářská fakulta VŠE - Přijat (podle Scio NSZ s přehledem) NECHCI!

Fakulta sociálních věd UK - Česko-německá studia - POSRAL (asi 60 bodů ze 110, CHTĚL JSEM, ale pak jsem si to, těsně před přijímačkama, rozmyslel) takže NEVADÍ!!

Fakulta sociálních věd UK - Mezinárodní teritoriální studia - cca 100 bodů ze 150, s přehledem přijatej! z asi 150 lidí jsem byl cca 60. Poté, co jsem si rozmyslel, že nechci na ČNS, jsem sem chtěl nejvíc! JDU TAM!!

Supervolno

Užívám si supervolno.
A teď rychlej pohled do budoucna.

Novej vzhled, návrat k původním cílům

Chtěl bych se zase vrátit k 'absurdním článkům', né tady psát o svým životě tak fádně jako doteď… Trochu se mi to tu zvrhlo. Chci tvořit zase nápaditý články. A to i za cenu toho, že nebudu psát článek každý den nebo dva. A taky víc fotek. Né jen obrázky, který někde najdu, předělám, upravím a podobně. Víc svých fotek!!

Supervolno

A než nastoupím do školy, chci si užívat supervolna!:)
Zatím!:))

Thursday!

14. června 2012 v 21:10 | vm |  beliefes of the street

Thursday!

Už nebudu psát o tom, že jsem zaspal, ale že to vlastně nevadí, protože už nemusím chodit do školy… Ale je to zase pravda. Takže jsem zase použil, mnou tak oblíbený, styl psaní, kdy Vás informuji o něčem tak, že Vám napíšu, že nebudu psát o něčem, což následně rozvedu tak, aby každému došlo, že se to stalo. Vlastně popírám to, co píšu. To je sranda…

Chtěli byste vědět, co jsem dělal?

ANO: Byl jsem s Péťou, když jsme jeli k ní, stala se taková zvláštní věc (viz níže). Pak jsem měl sraz s rodičema a jel jsem s nima domů. Cestou tam jsem se ještě stavil v jednom obchodě s kolama, protože si vybírám kolo (za maturitu)… No a teď už jsem doma a teď se jdu kouknout na fotbal.
NE: Tak si nečtěte to, co stojí v předcházejícím odstavci. Jestli jste si to přečetli, tak Vás asi neubylo, protože to věru není dlouhé.

Příhoda z autobusu

Když jsme teda nastoupili do busu (cestou k Pétě), nastoupila i paní s kočárkem. Na další zastávce pak nastoupil pán, kterej si stoupl ke kočárku a začal mluvit s tím nebohým klukem, co v kočárku seděl. Ještě skoro vůbec nemluvil (já nevím, jestli je to normální - neumím odhadnout věk dětí a nevím, kdy začínají mluvit. No a ten chlap na něj začal mluvit. Ten kluk samozřejmě vůbec nevěděl, o co tomu chlápkovi jde, takže házel takový fakt zmatený pohledy, ale vypadal hrozně vtipně. Ten chlap mu říkal třeba: 'Ty jseš ještě malej, ale já Ti musím něco říct.. To si zapamatuj! Jediná ženská, která to s Tebou bude v životě myslet vážně dobře, je vždycky jen máma! Teď to možná ještě vědět nepotřebuješ, ale snad si to teď uchováš v paměti a jednou si na to vzpomeneš!' Pak se ten chlap podíval na tu mamku - ta byla chudák v rozpacích.. Já třeba být mámou toho dítěte, tak toho chlapa požádám, ať mi na něj takhle nemluví:D… Pak ten chlap tomu dítěti vyprávěl o tom, jak mu dcera umírá na rakovinu a tak.. to bylo docela hrozný, jak to začal vyprávět. Ale ten kluk - jak byl bez starostí. Jak se na něj křenil… To bylo fakt krásný! Až na to vyprávění o tý dceři.. to vůbec hezký nebylo..
Ale chudák ta máma. Ta se tam furt smála, koulela očima, protáčela je v sloup…:D

pornovýstřih

14. června 2012 v 1:41 | vm |  photostore:)

Hellou!!

Sakra, dneska jsem zase zaspal! Jo, sorry, já už do tý školy fakt nechodím, takže zaspat můžu. Né, já vím, není to vtipný. Pardon. Ale já si to prostě musím užívat, že už tam nemusím. Na druhou stranu, zrovna dneska jsem v tý škole byl!!:D Jel jsem tam za Péťou, a přestože už nejsem tamním studentem, dokonce jsem s Péťou šel do školní 'kantýny' (haha) na oběd. Byl segedín - k tomu se mi váže taková 'storka'. Jednou jsme se hádali s jednou holkou, že se to čte (:segedýn:) a ona tvrdila, že prý (:segedín:), protože je to - a teď cituji - 'podle vzoru čeledín' !!! :D Už ani nevím, jestli to myslela jako vtip nebo ne, ale pátrat po tom rozhodně nehodlám. Každopádně je to vtipný. Nebo možná Vám to nepřijde, ale to byste jí prostě asi museli znát:D..
No, potom jsme jeli k Pétě domů, kde jsme toho stihli hrozně moc - tak třeba Péťa s mojí malou pomocí zvládla sundat prádlo a pověsit nový, vyvenčit Andie (roztomilej králíček s ušima až na měsíc), naučit se fyziku, kouknout na Čarodějky a podobně. No, a mně už se zavírají oči, takže to tu zavírám a jdu spát.
Na rozloučenou dávám fotku mého výstřihu!! (pozor, je to šílený porno!)
Joooo, a držte mi palce!! V nejbližších dnech bych se měl dozvědět výsledky přijímaček na tu FSV!!!

trošku absurdní dramátko

12. června 2012 v 14:41 | vm |  beliefes of the street

v čekárně u doktora

A: Dobrý den, je tady vedle Vás volno?
B: Ano, určitě, samozřejmě, jistě… Posaďte se.
A: Ne, děkuji, já postojím.
B: Ale notak, nenechte se přemlouvat - dnes je to dlouhé čekání.
A: Ne, děkuji, já postojím.
B: Ale notak, nenechte se…
A: Dobře teda!
B: Jdete za paní doktorkou?
A: Jistě, co bych tu jinak…
B: Ach, jistě… co byste tu jinak taky dělala?
A: Zrovna jsem Vám to chtěla…
B: Nechtěla jste mi to zrovna říct, náhodou?
A: Ano.
B: A co Vám je?
A: Ale, není mi dobře, vypadá to na…
B: No, nevypadáte dobře. To vypadá na nějakou virózu.
A: Prosím Vás, nemohla byste mě alespoň jednou…
B: Já Vás vůbec nenechám nikdy domluvit, viďte? Promiňte mi to.
A: No…
B: Promiňte!
A: Podívejte, já radši postojím. (zvedá se a přechází na druhou stranu čekárny)
… do čekárny vchází další žena …
C: Dobrý den, je tady vedle Vás volno?
B: Ano, určitě, samozřejmě, jistě… Posaďte se!

yess!

11. června 2012 v 23:44 | vm |  everyday life

Yes!

Víte, jak jsem Vám tu sem psal, že mám nějaký ty problémy? O kterých se mi nechce mluvit, protože jsou větší než to vypadá… No, tak to vypadá, že všecko dobře dopadne:) (ťuk, ťuk, ťuk!)

my day

Dneska jsem toho zase stihl milion, ale zároveň vůbec nic.. Vzbudil jsem se asi kolem dvanáctý. Průser! Ne, vlastně už nechodím do školy, haha!! No, prostě jsem byl domluvenej s tátou, že přijedou kolem třetí hodiny k němu a půjdeme si zahrát stolní tenis (on hraje závodně, já spíš jen tak občas..). Do Prahy jsem přijel kolem půl druhý, ještě jsem si jel koupit snus. Znáte snus? Super věcička:D.. Cestou do mýho oblíbenýho obchůdku jsem si koupil Dr Peppera a jel jsem na Vodičkovu. Tam jsem si koupil snus a prošel jsem si Václavák. Pak jsem si u tátovy práce koupil v panérii takovou caprese 'housku'. Jmenovalo se to nějak italsky a já fakt italsky neumím, takže jsem byl zmatenej a když se mě ta paní za pultem zeptala, co chci, ukázal jsem na to a řekl jsem "tohle, prosím". A ona se zeptala: "A dáte si to tady? Nebo Vám to mám zabalit?" "Tady! Teda nééé!! - Zabalit, prosím!" A začal jsem se smát. A ona byla ráda, a že prý se na ní všichni dneska smějou, tak měla radost. A já byl rudej jako to rajče v tý 'italský housce'. Pak jsem se potkal s tátou a šli jsme si zahrát.

I want to ride my bicycle

Taky jsem si dneska měl vybrat nový kolo. Teda, měl jsem si ho koupit. Teda, rodiče mi ho měli koupit (za maturitu). Já už měl vybráno. A když jsme přišli do toho obchodu, tak mi bylo sděleno, že ho nemají skladem (ačkoliv na netu mají jasně napsáno, že je skladem). A taky mi řekli, že má brzdy na hovno, a že prý si mám 'koupit boty s pořádnejma podrážkama, že to nebrzdí'. A to mi řekl chlap, co váží asi tak 8238964875 kilo. Takže myslím, že se mnou by brzdilo normálně, protože já mám tak 8, 238964875 kilo. Ale stejně si teda vyberu jiný, no. Ale tohle bylo fakt hezký!!:D

blümchen - bicycle race (remix)


sunglasses
(haha, poslední tři růžový písmena jsou 'ass', to je PRDEL, co?)
A pak jsme s rodičema jeli na nákup a já jsem si konečně koupil sluneční brýle!!! Jupí! Ty starý jsem totiž zlomil, ale tyhle jsou úúúúúúúúúúúplně stejňácký!!

on the road

10. června 2012 v 23:44 | vm |  books

Jack Kerouac - 'On the road'


někdy na podzim…
mamka: "Tak co, jaký sis vybral knížky k maturitě?"
: "Helee, já nevim.. Ještě ten seznam nemám hotovej, ale asi si vyberu ty krátký.."
mamka: "Nó, asi jo. Ať máš víc času na učení na ty další předměty!"
: "Právě no.."
… o pár dnů později…
mamka: "Tak co, jaký sis vybral knížky k maturitě?"
: "Nó, už jich mám asi 17, ještě potřebuju 3."
mamka: "A máš tam 'Vyhoďme ho z kola ven' a 'Na cestě'?"
: "Nemám, je to krátký?"
mamka: "Jó, to přečteš obojí hned…"
: "Dobře, tak já si to tam dám. A tu poslední třeba ještě Kytici, tu už jsem jednou četl, tak si to jen připomenu.."
mamka: "Tak super!"
… o pár chvil později…
: "Mamiiii!!! To je obojí hrozně dlouhý!!"


Cesta k… 'Na cestě'

Takže takhle jsem se dostal ke knížce 'Na cestě'. Už předtím jsem si vypracovával otázku na angličtinu 'My favourite american writer' a vzhledem k tomu, čím vším si Jack Kerouac prošel, zvolil jsem si právě jeho. Ač jsem od něj do té doby nic nečetl. A právě při vypracovávání jeho 'životopisu' mě natolik zaujal, že jsem si jeho dílo chtěl stejně přečíst. A tím, že jsem to spojil s maturitou, byl vlastně takovej bonus navíc.

Hned, jak jsem otevřel knížku a začetl jsem se do prvních řádků, věděl jsem, že je to ta knížka, která Vás zaujme natolik silně, že Vás od ní může odpoutat jen máloco. Bohužel u mě to 'máloco' přišlo v podobě časové tísně a potřeba přečíst ještě 4 další knihy. Naštěstí existují 'audibooks', které mě teda zachránily. Ale ještě jsem stejně musel číst (alespoň část) 'Vyhoďme ho z kola ven'. Tudíž jsem nedočetl ani 'Na cestě' až dokonce, ale jsem si jistej, že to v nejbližších dnech dokonám.

Nicméně ani to, že jsem knížku nedočetl až dokonce mi nebrání v tom, abych Vám napsal moje myšlenky a pocity z ní. Protože já nerad píšu o obsahu, ale spíš o tom, co mi probíhalo hlavou, když jsem jí četl.


dojmy



Už od začátku mě uchvátila ta volnost, svoboda. A přemýšlel jsem nad tím, jestli by vůbec bylo možné něco podobného podniknout v dnešní době. Když jsem se na to zeptal pár přátel, všichni mi vesměs odpověděli, že dnes to nejde. Že dneska je všechno za peníze a člověk musí vydělávat, aby mohl cestovat. Jenže Sal Paradise (Jack K.) taky nepracoval. Jasně, občas si našel nějakou práci, aby si vydělal na jídlo a ubytování, ale vesměs žil z peněz od tety. Takže kdybych si našel někoho, kdo by mě donekonečna sponzoroval, tak bych to taky mohl podniknout. Nicméně na delší dobu by to asi možné nebylo. Tudíž jen krátkodobě. A to se vpodstatě dá podniknout o prázdninách. Takže už jsem začal střádat nějaký plány. Ale záleží to na tom, jestli by do toho šel někdo se mnou a jestli si do tý doby stihnu vydělat dost prachů na to, abych to mohl realizovat. Ale spíš to moc nevidím. Spíš to vidím tak, že budu chodit do práce a prachy pak někde propiju a nebo je prostě 'utratím' za něco lepšího. V krajním případě bych si je taky mohl šetřit. Jenže to je můj problém - to moc neumím!:/… Ale ta svoboda - ta mě láká!

Muzejní noc 2O12

10. června 2012 v 22:40 | vm |  photostore:)

Muzejní noc 2O12


V posledních letech mám docela solidní účast týhle akce. Né, že bych normálně do muzeí nechodil.. ale vždycky si Muzejní nocí prostě spravím roční průměr:D.. i když musím říct, že hlavním lákadlem pro mě nejsou muzea, tam prostě můžu zajít kdykoliv, ale ta noční atmosféra.. tu miluju! A když je ještě umocněná kulutrním zážitkem - proč ne?:)
Tentokrát jsem byl domluvenej s Péťou, takže to nemohlo jinak, než že to bude zážitek, na kterej budu ještě dlouho vzpomínat:). Kolem sedmý hodiny jsem dorazil k Pétě a po chvíli jsme už teda mohli vyrazit. Pořádně jsme nevěděli, kam vyrazit, ale nakonec jsme se rozhodli pro Botanickou zahradu v Tróji. Bohužel, cestou tam nám maminka 'překazila' plán, když mi zavolala, že prej jsou tam fronty jako prase. Takže jsme změnili názor a vyrazili jsme do DOXu.. Ten byl ale zavřenej. Takže jsme to zase otočili a stavili jsme se v pražském Lapidáriu. Sochy, modely soch a podobně. Bylo to docela zajímavý - zvlášť balet, kterej tam předváděly tři holky v plastovejch sukních:D (bylo to fakt podivný..)
Potom jsme se vydali do Národní galerie ve Veletržním paláci. Tam jsem byl i vloni a musím říct, že letos se mi to líbilo mnohem víc. Taky aby ne, když jsem tam byl s Péťou, že?:) Tam jsme chodili asi 93864 hodin a pak jsme ještě chtěli stihnout Národní technické muzeum, ale neměli jsme moc času. A to jsem se chtěl cestou ještě stavit v nějaký restauraci na jídlo, jenže jsme nenašli žádnej slušnej podnik, kde by měli dobrý jídlo, takže jsme došli až na Letnou, kde jsme zadním vchodem vešli do muzea, který se mi zdálo nějak předělaný oproti tomu, jak jsem si ho pamatoval. No.. byli jsme tam asi 10 minut a když jsme vylezli ven, zjistili jsme, že jsme o barák vedle - v Národním zemědělským muzeu! A já jsem si říkal, proč je v technickým muzeu jeden sál plnej přírody (víc jsme jich nenavštívili).

Pak už jsme se vydali na tramvaj, abychom následně stihli poslední autobus k Pétě. Chtěl jsem jí doprovodit až domů, abych věděl, že se jí cestou nic nestane. U Péti doma jsme se pak najedli, napili a lehli jsme si. Samozřejmě, že jsem usnul a ráno jsem teda přijel nějak v půl osmý. Pozdějc jsme přijet ani už nemohl, protože jsem jel domů károu a tu sestra zase hned ráno potřebovala…

Chtěl jsem ten článek napsat vtipně, ale bohužel.. už takhle je toho moc. Teď jdu napsat něco o tý nějaký knížce, jak jsem slíbil:)

(fotky nejsou přidány v pořadí, v jakém byly pořízeny.. jsou jen chaoticky zpřeházeny...)

happy birthday!!

10. června 2012 v 8:41 | vm |  everyday life

1st Anniversary!!

Dneska je to přesně jeden rok,
co na svět přišel tenhle blog.
Já vím, ve mně se ten básník prostě nezapře:D.. Nicméně, když si tak vzpomínám, o co všechno mě to založení obohatilo, nemůžu si nevzpomenout na to, jak jsem vybíral název, resp. první část adresy blogu. Měl jsem hlavu plnou různejch 'blbostí'.. a vyhrála ta největší - comical-life :D.
Za těch 12 měsíců, co to tady funguje, jsem napsal nejrůznější články, založil jsem různý 'sekce' (nemám rád slovo rubriky). Bohužel, některý z nich přestaly být doplňovány(photostore, style, books..), což bych chtěl zase napravit. A začnu hned dneska, kdy napíšu něco o jedný z knížek, co jsem četl k maturitě a ještě předtím přidám článek z pražské Muzejní noci 2012, což by se mohlo stát takovou tradicí, neboť i o té loňské jsem psal (tu)..:D
Ježiš, já jsem tak unavenej:/.. ale o tom už v článku o Muzejní noci, kterej by měl přibýt za pár chvil (možná trochu později, protože ho teprve musím napsat, dát fotky do nb a podobně.. každopádně dneska bude)

no né!

9. června 2012 v 16:18 | vm |  everyday life


Pořád tomu nemůžu uvěřit!! Pořád mi to tak úplně nedochází. Už nikdy nepůjdu na gymnázium, abych tam usedl do lavice, přetrpěl těch pár hodin nudnýho vyprávění o něčem, co jsem včera četl v novinách a nebo naopak o něčem, co mě vůbec nezajímá. Samozřejmě bylo pár výjimek. Ale nebylo to rozhodně tak, že bych těch šest let dělal něco, co mě baví. Jasně, němčina byla super. To bych neměnil. I když jsem měl občas problémy s někým z profesorů/profesorek. Ale tak vzhledem k tomu, jakej jsem byl 'student' (hlavně teda prima - tercie, pak jsem se polepšil), tak se ani nedivím, že jsem ty problémy měl. Dokonce takový, že jsem možná měl i podmínečný vyloučení. Ale asi spíš ne, protože jsem to nedostal na papíře (takovejch nás bylo víc, bylo to kvůli jednomu úchylnýmu blbečkovi, co mi jen tak mimochodem jednou šáhl na nohu:D.. fuj!:D…). Pak byly předměty, co mě bavily, ale ztratil jsem o ně zájem kvůli profesorům, kteří nás je vyučovali. Ze všech nejvíc asi dějepis. Hned v primě jsem ztratil zájem, kterej se mi už nikdy nevrátil. Snad možná třeba na vejšce. Uvidíme…
To mi připomíná. Mluvil jsem s jednou kamarádkou, která se mě ptala, jak mi dopadla maturita. "1, 1, 2, 3, 3.." povídám. 'Nó - šprte!' Tohle mi řekla, chápete?! Mně? Celejch těch šest let jsem se 'učil' tak, abych prolejzal a učil jsem se jen věci, který mě fakt zajímaly!!:D Takhle si šprty teda nepředstavuju!! Viz třeba naše školní docházka po hokeji:D..
A: 'Ty vole, mně se dneska nechce na matiku..'
B: ,Mně taky ne, půjdeme do MC's?'
C: ,Hele, ale minule jsme tam taky už chyběli'
A: ,No a co? Dneska píšeme!'
C: ,Kurva! A máte někdo prachy? Potřebuju půjčit, mám fakt hlad!'
B: ,Jasně!'
A+B+C: , Tak jdeme žrát! Ale musíme se schovat Klímovi
(třídní profesor - pozn. red.)
Haha, tak tohle mi fakt bude chybět:/.. Ale tak co - kde něco končí, něco novýho začíná! U mě konkrétně teď tři měsíce volna a nic nedělání, neboť už mám za sebou i všechny přijímačky na VŠ!! Jsem zvědavej, jak mi to dopadne. Ale přijímačky na FSV? Na mezinárodní teritoriální studia i na Česko-německý vztahy byly kurva těžký, takže nevím, nevím! Uvidím…

(vydávám se na další cestu.. kam asi povede..?)